Celkový pohled na přicházející buňku
První případ, kdy se podařilo rotaci přeháňky zachytit na video kameru formou time lapse videa. Tento případ byl podroben řadě zkoumání a sloužil jako jeden z ukázkových případů chování tzv, "rotujících přeháněk". Strukturální znaky spojené s tímto případem vykazovaly opět shodu s některými podobnými případy či odpovídali předpokládanému chování. Přítomnost dvou srážkových pásem s meziprostorem/oblastí bez srážek. Přeháňka podle videa byla schopná udržet rotaci minimálně na dobu přibližně 45-50 minut. Kromě přítomnosti sníženiny, wall cloudu a přítomnosti clear slotu nebyly pozorovány, žádné další znaky, které by připomínaly inklinaci k supercelárnímu spektru, podobně jako případ ze 13.7.2012. Během přibližování přeháňky se v její nejrozvinutější fázi, během postupné fáze rozpadu sníženiny/wall cloudu, objevila malá oblačná nálevka, která je viditelná i na fotografii. Dalším typickým znakem, který je přítomen v mnoha obdobných situacích i zde byly přítomny výrazné "trhané" bílé nízké oblaka typu fractus, pohybující se poměrně rychle a obtáčející ve spodní části oblast wall cloudu. Další zajímavostí byly velmi chladné dešťové kapky, které vytvářely pocitově teplotu kolem bodu mrazu ač teploty tak nízké nebyly. Krupky či jiné pevné typy srážek nebyly pozorovány.
Provedené Analýzy
Následně byl tento jev analyzován pomocí dat z radiálních rychlostí, které odhalily poměrně výraznou rotaci. Snímky poskytnuté zachycují pouze jeden vybraný moment, nemohu posoudit na kolik a jak dlouho reálně rotace trvala, tuto informaci jsem neobdržel, ale soudě podle time lapse videa, musela rotace trvat minimálně 40 minut / v největším odhadu až do 50 minut, ač nemusela po celou dobu být patrná na doppleru. Toto není věc, která by se dala běžně očekávat od buňky, dosahující sotva 5-7 km, bez bleskové aktivity a postrádající jinak supercelární znaky. Další mechanismy, které by vysvětlovaly tak náhlou a poměrně výraznou rotaci jako interakce s rozhraními/outflow boundary či misocyklona nevysvětlují tak dlouhodobou a perzistentní rotaci. V případech "cold air" funnelů a rotací se většinou taková rotace objevuje v řádu minut a není spojená s výskytem oblačných sníženin, wall cloudů ještě spolu s oblastí oddělných dvou srážkových pásem imitujících supercelární rozdělení na RFD/FFD. Právě přítomnost tzv "sekundárního srážkového pásma (záměrně nenazýváno RFD) je jedním z klíčových momentů během vývoje těchto přeháněk. Jedna z variant říká, že by se mohlo jednat o pouze vizuální efekt, tedy, že sekundární srážkové pásmo je jen vznikající nové jádro v jinak dynamickém prostředí přeháňkových shluků ve kterých neustále chaoticky dochází ke slučování a rozdělování jader, takže logicky může docházet k vzájemným interakcím během těchto procesů, které nakonec vedou ke krátkodobé rotaci. Toto ale neobstojí v porovnání s přítomností oblačných sníženin wall cloudového typu spolu s perzistentní dlouhodobou rotací.
Závěry, které plynuly z pozorování a další...
Pokud připustíme možnost, že tyto "sekundární srážková pásma", jsou jakousi imitací a zmenšeninou pravých RFD tak k potvrzení či vyvrácení by bylo zapotřebí zanalyzovat takové jevy na řezech/cross section a relevantně posoudit zdali se jedná o shluky či dvě dominantní jádra, která se navzájem ovlivňují (ač na sloučeném ZMAX může vypadat jen jako jedno jádro). Pro tento účel jsem analyzoval vybrané případy pomocí SweepsVol z Německé radarové sítě. Současně případ z roku 2018 viz 16.9.2018 (Seattle), který byl analyzován velmi podrobně pomocí programu GR2 a GR3 Analyst ukázalo, že se skutečně v některých případech jedná o jednu buňku se dvěma separovanými downdrafty. Pokud vezmeme v potaz, některé fakta je možné tyto přeháňky skutečně počítat do supercelárního spektra, jak z pohledu délky rotace těchto jevů a jejich schopnost vytvořit výrazné oblačné sníženiny schopné dlouhodobé rotace, spolu s přítomností oblasti bez srážek ("Clear Slot/No Rain Area") a přítomnosti sekundárního srážkového pásma