1372012

Celkový pohled na mohutnou oblačnou rotující sníženinu

13.7.2012

Jedná se o jeden z nejlépe zdokumentovaných, nejvýraznějších a nejkontroverznějších případů v rámci výzkumu low-topped konvekce a zároveň ukázka možnosti, že i takové malé přeháňky by teoreticky mohly produkovat silnější tornáda za určitých okolností. I když pravděpodobnost výskytu silnějšího tornáda (F2) zůstává velmi malá, výzkum prokázal, že to není nemožné, zejména pokud buňka začne produkovat bleskovou aktivitu (velmi slabou v řádu jednotek až desítek

Přeháňka v tomto dni byla spojena s přechodem chladné vzduchové hmoty/systému, který přešel přes značnou část ČR v podobě plošného mírného deště. V sektoru za tímto systémem se vytvářela řada menších nevýrazných buněk z nichž některé během krátké chvíle dosáhly výraznější odrazivosti (do 45 dBz-jihozápadně od Prahy). První fáze vývoje byly spojeny pouze s šedivou stěnou nízké a střední oblačnosti a přítomností kontrastních/bílých trhaných cumulů typu fractus plujících poměrně vysokou rychlostí od jihozápadu. Po přechodu přeháňky z pozice pohledem na severozápad/sever se na jejím jihozápadním cípu objevila velice rychlá kondenzace od zemského povrchu (v řádu sekund). Tato masa světlejší oblačnosti se během přibližně 1-2 minut zformovala do velmi výrazného chobotu, který dosahoval takřka zemského povrchu. Současně v téže době byl pozorován silnější jižní / teplejší vzdušný proud směřující k přeháňce. Následně se tato část přetransfromovala do výrazné sníženiny / wall cloudu a postupovala směrem na severovýchod, kde vizuálně / za horizontem, lesy se jevila, jako kdyby se dotkla zemského povrchu ve tvaru připomínajícím tzv "wedge tornádo". Celá masa viditelně rotovala poměrně výraznou rotací, kterou bylo možné sledovat očima. Vítr se stáčel směrem k této buňce. Následně se dostala severovýchodně od Říčan, kde začala velmi rychle ztrácet na intenzitě a celá struktura se přetransformovala pouze do oblačné/mlžné části, která se rychle spojila se základnou. I ze zadní strany však bylo možné vidět řadu "striations" nacházejících se nad oblastí kde byla pozorována ona rotující sníženina.

Zjištění:

Následné události: První dojmy obklopující tento případ se točili kolem jeho takzvaného zfalšování apod, násleně, ale byly tyto dohady finálně vyvráceny ve chvíli, kdy byla pomocí radial velocity nalezena a potvrzena rotace. Současně bylo zjištěno, že zde byly původně přítomny dva updrafty, kdy byl první/původní rychle nahrazen nově vzniklým, silnějším updraftem, právě ve chvíli, kdy vznikala ona oblačná nálevka. Vizuálně bylo možné sledovat původní hlavní downdraft mírně severozápadně, jak byl nahrazen zesilujícím jihozápadním sestupným proudem s menší oblastí bez srážek. Právě přítomnost dvou srážkových pásem, tedy hlavního a "sekundárního" downdraftu, se zdá, že hraje poměrně důležitou roli ve vývoji rotující konvekce. Bylo pozorováno, že pokud dojde v rámci nízké konvekce k rozvoji wall cloudu, je to v 90% až ve chvíli, kdy dojde ke zviditelnění druhého srážkového pásma (sekundárního), zde vidíme jistou provázanost se skutečnými supercelami a rolí "RFD cut" v rámci tornádogeneze. Jak je patrné z obrázků, tento případ byl trochu odlišný od ostatních protože během vývoje postrádal další jinak typické znaky pro supercely. Až po přechodu byla viditelná méně výrazná oblast nad původním updraftem s náznakem tzv "striations".

Počáteční stadium vývoje sníženiny, s již pozorovanou výraznou rotací a kondenzací.

Mohutná oblačná nálevka se sklání k zemskému povrchu.

Mohutná nálevka v maximálním stadiu rozvoje

Detailní pohled na spodní část s výraznou rotací a viditelnou kondenzací

Následná transformace do mohutného nízko položeného wall cloudu.

Mohutná oblast rotující části se sklání k zemskému povrchu v podobě širokého klínu.

Maximální stadium rozvoje

Celkový pohled na odcházející buňku po rozpadu velké části wall cloudu

Závěry, analýzy:

Sondážní měření odhalilo podmínky s podporou helicity 170 m2/s3 a střihem větru 0-6 km 19 n/s, podporou MUCAPE do 350 j/kg. Následné modifikace sondáží (bylo provedeno asi 15 simulací) z nichž některé scénáře počítaly s variantou, že v malé oblasti kde se tento případ objevil mohly hodnoty SREH 0-3 km dosahovat hodnot až 400 m2/s2. Tento případ stále zůstává v některých aspektech záhadou, protože ne všechny aspekty vývoje takhle výrazných oblačných nálevek či přítomnost wall cloudu "tornadického vzhledu" s prokazatelnou rotací, je v rozporu s oficiálními definicemi ohledně supercelárního spektra, tak jak ho známe dneska. Na tyto případy se ani nehodí podobné jevy typu "cold air funnely" a další, kde je právě typická absence wall cloudu, který je pro tyto jevy naopak typickým znakem. Dřívější nezájem veřejnosti a oficiálních úřadů či běžných lovců bouřek ukázal, že je velice složité bez sledování podrobnějších dat a zaměření se na některé možné radarové signatury naznačující na které buňky se v daném dni zaměřit, že je takřka nemožné takovéto jevy aktivně sledovat, jelikož není možné je určovat na základě bleskové aktivity. Proto ve dnech, kdy je výskyt přeháněk četnější, je velice pravděpodobné, že se obdobné jev už objevily vícekrát, či se objevují i několikrát do roka, ale neznalost lidí a jejich lokálnost způsobují, že se jen málokdy objeví v takhle výrazné podobě tam, kde by je mohl někdo zaznamenat. Následný výzkum ale prokázal, že se dá šance na vysledování takovýchto jevů zvýšit či je alespoň zpětně dohledat. Já jsem k tomuto účelu začal od roku 2019 využívat radarovou síť Německa, z důvodu lepší přístupnosti na produkty umožňující lepší manipulaci se surovými radarovými daty a hlavně přístupem na produkt radial velocity, který je spolu s omezenými možnostmi hledání typických radarových signatur jediným prostředkem pro detekci těchto jevů. Samozřejmě, že rotace na těchto buňkách může být lokalizována, někdy tak nízko, že není možné ji ani zachytit a to ani na nejnižších elevacích. Já osobně jsem od roku 2012 neviděl jak sám, tak od někoho jiného žádný podobný, takto výrazný případ.