3182020

Záběr na bleskově neaktivní nízkou přeháňku imitující vzhled supercely.

31.8.2020

Tato přeháňka se řadí mezi povedenější kousky zachycené během let pozorování. Strukturou se jednalo o typického zástupce, který započal svůj vývoj jako trhaná nízká oblačnost pod oblačnou šedavou dekou tvořenou nimbostratem. Následně šlo pozorovat menší rostoucí cumulus, který se rychle ztratil v tomto šedavém zákrytu. Základna byla opět obklopena řadou menších cárovitých oblaků typu fractus. Rotace byla pozorována zejména v pravé části sníženiny po poměrně dlouhou dobu.

Popis situace

Klasická shelf cloud připomínající základna se začala rychle přetvářet do oblačné sníženiny, která jevila známky přibývající kondenzace na jejím pravém okraji v podobě jakéhosi malého "tailu". Během vývoje rychle nabyla větší velikosti a ostře kontrastovala s šedavou nevýraznou základnou a oblastí nad ní. Po celou dobu vývoje šlo sledovat oblaky typu pannus, které byly střídavě nasávány a kondenzovaly v okolí sníženiny. Žádné oblačné nálevky apod nebyly viděny.

Počáteční stádium rozvoje rotujícího wall cloudu

Rychlý rozvoj struktury připomínající svým vzhledem shelf cloud v oblasti updraftu.

Sníženina během pozorování měnila tvar a procházela stádii zesilování a zeslabování.

Sníženina se začala v průběhu mírně zvětšovat a objevila se typická "špice" s četnou kondenzací směrem doprava ke srážkovému pásmu, které bylo velmi nevýrazné.

Mohutnění oblačné rotující sníženiny spolu s četnou kondenzací

Zoom na rotující sníženinu opět obklopenou silně kontrastujícími nízkými oblaky typu fractus.

Fáze největšího rozvoje a evidentní nápodoby struktury supercely. Opravdu se jednalo o pohled na updraft base + struktura kondenzovala jakoby podélně ne směrem ke mě (podél gust fronty jako je tomu u shelf cloudů)

Fáze nejvyšší rozvoje, další snímek

Fáze rozpadu se stále viditelnou rotací, kterou si buňka udržovala po celou dobu až do rozpadu.

Buňka číslo 2, která se objevila k večeru. Je nutné zmínit, že tuto strukturu a krátkodobou pravděpodobnou rotaci si udržela jen krátkou chvíli, proto nebyla nijak výrazněji zkoumána. Dokládá však, že nad oblastí panovaly vhodné podmínky pro rozvoj rotující konvekce déle do večerních hodin.

Dataset zachycující vývoj přeháňky v čase (DWD-HDF5)

Mosaikový radar vytvořený z původního radaru CHMU. (C) CHMU

Závěry, analýzy

Přeháňka byla vázána na typický post-frontální vzduch. Ráno několik hodin před jejím příchodem přecházel od severozápadu stratiformní systém, který se ale záhy rozpadl při přechodu středočeského kraje. Poté se nastartoval klasický rozvoj přeháněk od severozápadu. Mírně sušší vzduch v nižších vrstvách limitoval vyšší energetickou podporu, což vyústilo v poměrně nízké hodnoty CAPE v řádu stovek (Libuš MUCAPE 376 j/kg). Dynamická podpora zanedbatelná, hodnoty SREH záporné -72 m2/s2, střihové podmínky slabé (DLS 11 m/s). Vítr před přeháňkou, ale foukal čistě od jihu což při modifikaci sondáží mírně zvýšilo dynamickou podporu. Hlavní roli asi sehrála vzájemná interakce jednotlivých přeháňkových jader. Je zajímavé, jak se ukázalo již v mnoha obdobných případech, nebyla žádná z dalších buněk, ani následná procházející přeháňková linie (od severu k Praze) doprovázená rotujícími sníženinami ani žádným jiným vizuálním doprovodným jevem. Zdá se, že tyto rotující přeháňky čerpají někdy z úzkých a krátce trvajících serií shody podpůrných podmínek, které následně s jejich zánikem jsou zeslabeny natolik, že se lidově "vyberou" a proto už žádné další jádro či linie přeháněk tyto znaky nevykazují i když jsou třeba co se síly odrazů, vyšší.